co my jsme spolu všechno prožili – na kole jsme se utkávali skoro 20 let, autem jsme spolu přejeli Evropu ze severu na jih a opačně, po Austrálii jsme pocestovali, na technických schůzkách před světovými závody jsme spolu sedávali. Ty z Frýdku, Žiliny a Prahy, žasl jsem, jak ses objevil jednu neděli na závodech v Praze, když jsi v noci přejel vlakem odkudsi ze Slovenska. A pak jsi mne dorazil tím, že ty závody spolupořádáš, protože jsi snad v LOBu startoval za pražský oddíl, nebo jak to bylo. Možná to bylo proto, že tašku ze závodními věcmi jsi měl pořád připravenou od posledních závodů... Když jsme jen my dva jeli ze závodů ve Finsku a vezli v osobáku asi 10 kol, celou noc jsi nespal a řídil nonstop auto přes Pobaltí a Polsko. Stačily Ti energetické bonbónky pro řidiče kamionů, na dvě krabičky jsi jel nonstop. Jednu z těch krabiček mám pořád v kufru s nářadím... Čekal jsem něco podobného, když jsem usnul za Římem a čekal, že se probudím v Brně. Ale tenkrát to neklaplo, neměli ty bonbánky a noc jsme prochrápali na nějaké benzínce hluboko dole v Itálii. A o Austrálii a řízení na druhé straně ani nepíšu...
Více informací.